5 holek v tuk tuku: Ženské do expedic (ne)patří!

V roce 2012 vyhrála Lucie Radová cestu kolem světa, která jí změnila život. Vznikl totiž blog luckycesta.cz, díky kterému ji začaly oslovovat cestovatelské magazíny a pořady. Následně začala pracovat pro Objektiv České televize. Teď se rozhodla vydat na bláznivé dobrodružství s 5 holkama napříč Jižní Amerikou v tuk tuku. A natočit z toho film. Nás tento nápad tak nadchl, že jsme se rozhodli jet s holkama taky. Samozřejmě jen virtuálně! A vezmeme vás s sebou.

Spolupráce s vámi mě zaujala, protože jste parta moc fajn lidí! Povezeme s sebou vaši aplikaci. Moc se mi totiž zalíbila myšlenka, že budeme v různých částích Ameriky nechávat lidi měřit rychlost internetu a já věřím, že z toho vznikne spoustu nových příběhů a situací, do kterých bychom se normálně nedostaly.

Lucie nejdřív oslovila kameramanku a fotografku, jejichž práci už delší dobu sledovala. Ale do tuk tuku bylo třeba ještě dvě dobrodružky. Udělala proto konkurz, na který se přihlásilo 41 holek a 11 z nich pak pozvala do Prahy na kamerovky. Důležitým kritériem bylo i to, jestli dvě nově příchozí umí psát články.

Mimo jiné jsme se jich před kamerou ptali, co je to karburátor, nebo kolik koní má tuk tuk. Nikdo nechtěl odpovídat, protože se bály, že budou znít hloupě. Když nám Klára odpověděla, že neví, vyzvali jsme ji, ať si teda tipne. A ona na to: „Tak třeba třicet!“ To nás taky zajímalo: jestli si ze sebe umí udělat legraci. Zároveň jsem hledala výrazné zajímavé typy. Chtěla jsem vzít ještě jednu holčinu, ale byla moc podobná Martině, takže nemohla jet, protože by byly v tuk tuku jako dvě dvojčata.

Okolí Lucku samozřejmě straší. Nejenom tím, že je to nebezpečná cesta, obzvlášť pokud ji absolvujete v tříkolém vozítku, ale hlavně tím že si to jedna z holek může ještě před odletem rozmyslet nebo ještě hůř: Po cestě vzniknou nepřekonatelné vnitřní rozbroje. Lucka připouští, že se to může stát, ale bere to tak, že film bude o dobrodružství pěti holek a všechno, co se stane, je vítanou součástí filmu. 

Nejhorší je, když se nic neděje. Točila jsem ze Srí lanky reportáž pro Objektiv a 1700km dlouhé cestě napříč ostrovem ve vypůjčeném tuk tuku. Po cestě se nám vůbec nic nestalo až na to, že se nám z čista jasna ohnulo zrcátko. Byla jsem úplně zoufalá, tak jsem natáčela i to, jak projíždíme kaluží. Když jsem pak ten „akční“ záběr ukázala manželovi reagoval na záznam slovy:“ Je to asi tak dramatické, jako bys projela tuk tukem kaluží.“  A to byl i jeden z důvodů, proč jsem se smířila s tím, že tuk tuky nebudou úplně nejnovější. Když se pokazí, bude to další zážitek.

Lucie objevila tuk tuk při cestování Srí Lankou. Nejdřív měla strach si ho vypůjčit na dva týdny, z těch se pak staly tři, a nakonec prodloužili vypůjčení na celý měsíc. I když vypadají nepohodlně, jsou prý překvapivě komfortní a jízda v nich vás jednoduše chytne a nepustí.

Tuk tuk je skvělý seznamovací prostředek! Na Srí Lance jsme s ním řídili pomalu a když místní viděli z tuk tuku vyčuhovat bílou ruku, začali si nás všímat. Zvali nás pak třeba na oslavy výročí vlny Tsunami. Tím chci říct, že se dostanete do situací, do kterých byste se při sedění v autě nedostali. Líbí se mi, že je ježdění v něm prostě takové divné.

Holky mají v plánu cestovat tři, čtyři dny a pak si dopřát jednu stejně dlouhou zastávku. Za jeden den se dá najet v tuk tuku do 200 kilometrů. Cestování v něm bude náročné, ale v tomto počtu se budou moct holky alespoň střídat v řízení. Aby měly představu, co je čeká, vzala je Lucie na projížďku k Hradu. 

Jelikož jsem řídila tuk tuk už předtím, tvrdila jsem, jak to skvěle umím, jenže jsem to to od té doby stihla zapomenout! Majitelé vypůjčeného tuk tuku mi museli všechno znovu ukazovat, ale nešlo mi to, takže jsem asi třikrát nabourala, vjela do jednosměrky a podobně. Jako první se mi vybavilo: Když jedete v tuk tuku, neřešíte žádné značky. 

Nejdřív se musí holčičí výprava přesunout do Kolumbie, kde nakoupí tuk tuky, protože převoz by je stál tolik jako jedno vozítko. Pak zamíří k nejvyšší hoře na světě, dále do pralesa v Amazonii, do Limy, k Machu Picchu a pak zlomit rychlostní rekord k největší solné pláni Salar de Uyuni. Celkem to dělá 5 555 kilometrů. 

U nejvyšší hory budeme celý týden, v Amazonii se zastavíme u krásné indiánky Niny a ke konci se zaměříme na život Inků. Snažím se vybírat užší silnice, protože na dálnici by nás nepustili a bude to i atraktivnější. Chci, aby záběry byly filmovější než dokument pro Objektiv, takže tam budou třeba i příběhy místních a podobně

Není divu, že rodiny mají strach pustit výpravu do světa. Lucčiny rodiče se dokonce sešli více méně tajně s jejím manželem a snažili se ho přemluvit, aby jí exkurzi vymluvil. Její babička prohlásila, že kdyby jela sama na motorce, raději by jí zlomila ruku. Ale nadšení fanoušci jsou z projektu nadšení.

Manžel je hodně podporující, bez něj bych se na to vykašlala už dávno. Když jsem se do projektu obula, přineslo to obrovskou vlnu energie! A na té vlastně frčím pořád. I když jsem jela k vám, měla jsem z toho od začátku hrozně super pocit a po cestě zpátky do Prahy jsem byla nabitá energií a říkala si: Sakra, tahle spolupráce musí klapnout! Podpora okolí je na těchto projektech vždycky to nejhezčí. 

Aby se mohly holky hlásit rodinám a samozřejmě i nám, musí na cestách řešit i internetové připojení. Mají v plánu nakupovat lokální SIMky. Jakmile překročí hranice fungování jedné SIMky, nezbyde jim než si pořídit jinou.

V Ekvádoru budeme projíždět samými malými městečky, tam bychom měly být pořád na příjmu. Nejvíc osamělé budeme asi v Bolívii a na pláních a poušti v Andách. Abychom ale nikde nezůstaly trčet, musíme ještě vymyslet, jak na tuk tuky z boku připevnit kanystr s benzínem na 5 litrů. Jeden vystačí na 100 kilometrů. 

Jestli mám strach? Mám strašný strach! Ale ještě hodně malý oproti tomu, který přijde, až fakt vyrazíme. Ale myslím, že spoustu špatných věcí si člověk přivolá sám. Jako když jsem každý den přemýšlela nad tím, že “máme ty dveře nějaký blbý“ tak dlouho, až nás někdo vykradl. Takže se snažím si to nepřipouštět.

24. 7. 2017